Česky i anglicky? Zbláznili jste se?

13.02.2018

Vlastně již v porodnici jsme se začali setkávat se zdviženým obočím okolí, když slyšelo tatínka Sofinky mluvit na ni anglicky a mě česky. 

Dříve či později přišla otázka, zda zůstat jen u jednoho jazyka či zařadit do všedního života oba jazyky.

Mnoho logopedů nám doporučovalo zůstat jen u jednoho. "Budete rádi, jestli se naučí mluvit aspoň česky... " byla častá odpověď. Naštěstí se nám podařilo získat kontakt na jednu paní logopedku, která má mnoho zkušeností s vícejazyčnými dětmi a také vícejazyčnými dětmi s Downovým syndromem zj. v zahraničí.

Vnitřně jsme byli rozhodnuti to zkusit a jsem moc ráda, že jsme našli podporu. Neuměli jsme si představit, že při návštěvě babiček či bratranců a sestřenic v Kanadě by Sofinka potřebovala "překladatele".  

Sehnali jsme pár knih, abychom zjistili ta základní pravidla a hlavně se řídili srdcem.

Sofinka na nás reagovala nadšeně. 

Postupem času se ukázalo, že angličtinu dokonce preferuje před češtinou a i teď to na "cizí" lidi zkouší prvně anglicky a teprve až se "nechytnou", tak přepne do češtiny.

Logopedické cvičení: 

Já: "Sofinko, vytleskej KRA-VI-ČKA"

Sofie se usměje a říká: "COW"

Já: "Sofi a VČE-LIČ-KA"

Sofie šibalsky "BEE"

Takže jak se jí to hodí :-)

Česky mluví ve škole, s kamarády a doma si hraje v angličtině, má ráda anglické pohádky stejně tak české a nemá problém "přepínat" mezi jazyky, když se bavíme celá rodina.

Začali jsme do mluvy zařazovat i italštinu, protože si o ni děti řekly a baví je to moc.

Velikým rádcem nám byla i kniha RAISING A BILINGUAL CHILD od autorky Barbary Zurer Pearson, Ph.D., která pojednává o benefitech vícejazyčnosti na lidský mozek, na jeho reakce, stimulace a tvorby nervových propojení.