Takový normální čtvrtek

15.02.2018

V tento speciální den jsem vyzvedávala školáky po obědě ze školy. Což už to, že jdou po obědě bylo speciální, ale v tento konkrétní den jsme měli naplánovanou cestou do banky.

Předchozí den totiž Sofi ze vzteku na bráchu Adama roztrhala jeho jedinou stokorunu.

Bylo na čase, aby své činy napravila... 

Již při vyzvedávání ve škole mi vysmátá asistentka Marika povídá, že dneska měli ve třídě veselo... 

Sofinka totiž nebyla spokojená se svojí svačinou (hlavně, že si ráno vyprosila chleba s máslem a šunkou), tak si párkrát kousla a začala šmejdit po třídě kde by co by... Za chvíli prý přišla s pusou od čokolády a po pátrání, co kde našla, se zjistilo, že snědla paní učitelce Marušce valentýnské Lentilky! Prý jí to Marika s paní učitelkou obě vysvětlily, že se to nedělá, ale bylo na nich vidět, jak se dobře baví. 

"Tak fajn", říkám si.. "takže kromě banky musíme jet ještě do obchodu koupit nové Lentilky pro paní učitelku."

Teď fičíme pro bráchu do družinky. Ten mi pro změnu otevře dveře v ponožkách, že prý se mu nechtěly obouvat papuče, tak celý den chodil v ponožkách. Zůstávám klidná a suše mu oznamuji, že si dnes večer napustí vodu do umyvadla a ponožky si ručně opere.

Naložím ty dva delikventy a jedeme směr banka.

U přepážky se na mě milá paní obrátí, že co si přejeme. 

Důležitě pokynu Sofi a ta teatrálně z ručky vysype na stůl pět užmoulaných kousků stokoruny. 

Paní se na mě podívá, že co to má znamenat a já nahlas před dětmi vysvětluji: 

"Sofinka se přišla omluvit, že roztrhala penízku a ráda by ji vyměnila pro bráchu za novou." 

Paní se podívá na Sofi, tak horečně přikyvuje. Přidávám, že:

"Sofinka to samozřejmě neudělala schválně!" (to tak, ještě abych byla trestaná za poškozování bankovek) 

Sofi tomu nasadí korunu, když se nahlas ozve, že to teda schválně udělala!!!

V tu chvíli vybuchne smíchy pán za námi, paní u přepážky cukají koutky a já se snažím co můžu, zachovat výchovnou úroveň. No, bankovku nám sice nevyměnili, ale aspoň jsem si nechala rozměnit moji dvoustovku na stokoruny a jednu z nich podala Adamovi.

Z banky fičíme směr obchod, kde koupíme velké balení Lentilek - za Sofčiny peníze, které má do školy na mlsání. Teď už jen vyzvednout nejmladšího ze školky a hurá domů.

Ve školce vše probíhá v klidu až do doby, kdy se na mě podívá v šatně plné rodičů, jako kdyby mě viděl poprvé a nahlas praví: 

"Ty jsi moje nová maminka?"

To samozřejmě zaujme všechny, co tam jsou, držím se, abych se neřechtala nahlas a ptám se Jamese: 

"A kdo byla ta stará maminka?" 

James odpovídá, že nějaká stará paní, která ho prodala. Abych zachovala tvář a hlavně to MOJE utrpení zkrátila, říkám mu, že ať si teda pohne, že jsem si ho za draho koupila, tak ať se snaží, ať ho nemusím vracet :-)

A hurá domů!