Moment údivu 1 - Moment of AWE 1

20.02.2018

Možná bych měla vytvořit zvlášť záložku na momenty, kdy mě Sofi nechává v němém úžasu. Bylo by toho asi moc :-) Začnu je číslovat a jsem zvědavá, na jaké číslo se dostanu.

Doma jsme zavedli systém odměn, kdy děti místo peněz dostávají za určité úkony "tickets" - lístky v hodnotě cca. jedné koruny České. (Je ale zajímavé, že Zoubková vílá nosí ekvivalenty kanadského dolaru. Ale o tom jindy). 

Děti mají každý svoji pokladničku, kam si lístky šetří a na konci období - většinou je to 14 dní až měsíc - si tyto lístky vymění v našem domácím obchodě. 

Tento systém nám vyhovuje z toho důvodu, že nejmladší čtyřletý ještě moc neuznává hodnotu peněz a toto je pro něj snažší si představit.

Nedávno jsme zase s Erikem otevřeli obchod a děti začaly nakupovat. První šel James, který si nakoupil věci pro sebe a to tak, že mu nezůstal jediný lístek. Pak se ke slovu dostal Adam, ten taky nakoupil pro sebe a ještě nějaké lístky si nechal na příště s tím, že si pošetří na dražší věc. Poslední nakupovala Sofinka, která si koupila jen maličkosti, pár lístků si schovala na příště a ještě si koupila tři cucací bonbóny. V duchu jsem si říkala, k čemu jí budou, většinou si dá sladkost do pusy a po chvíli ji vyplivne, tak na co hned tři. Ale nerozmlouvala jsem jí to.. její "peníze", její věc.

Náš obchod jsme zavřeli a vše začali uklízet.

Bez jediného slova či žádosti o protislužbu, začala Sofi kluky obdarovávat svými bonbony. Proto potřebovala tři!

Nemusím asi psát, že když jí kluci sami od sebe slíbili, že jí příště taky něco koupí naoplátku, že jsem měla slzy na krajíčku. 

Perhaps I should create a special tab for the articles when Sofie leaves me in a moment of awe. 

It would probably be too many to count, so I am going to start numbering just the articles, and let's see what number I will get to.

At home, we introduced a new reward system, where children receive paper tickets instead of money, with a rough equivalent of Czech money (But it's interesting that Tooth fairy brings them the equivalent of Canadian dollar, but about that later).

Every child has its own ticket jar, where they save their tickets, and at the end of the period - usually after 14 days till one month - they exchange those tickets for some goods at our home ticket store.

This system suits us because the youngest four-year-old still does not recognise the value of money, and this is easier for him to imagine.

Last Sunday, Erik and I opened the store, and the kids started shopping.

The first one to shop was James. He spent all his tickets on things for himself. Then it was Adam's turn, he also bought everything for himself, but left some of his tickets for the next time.

The last one to shop was Sofie, who bought only small things for herself, kept few tickets for the next time, and also bought three pieces of candy.

I did not understand why she bought three, because she usually does not enjoy sweet things so much? But we let her do, what she wanted, they were her tickets after all.

We closed up the shop, and packed everything up, and than my awe moment happened.

Without saying anything or expecting anything in return, Sofie proceeded to give one candy to each of the boys. That's why she needed three, duh!

Probably I do not have to say, that when the boys had promised her that they would buy something for her next time, I had tears in my eyes.