Plavání

20.02.2018

... aneb sebereflexe nedočkavé matky :-)

Nevím, čím to je, ale pro mě jedna z klíčových úloh matky je naučit děti plavat.  

Čím dříve, tím lépe. Vidím v tom i jakousi formu, že když člověk umí plavat bez různých pomůcek - sám za sebe - přináší mu to jakousi nezávislost nejen na souši, ale i ve vodě. Prostě jako matka vím - nebo teda alespoň můžu doufat - že se mi dítě neutopí.

Všechny moje tři děti od malička milují vodu. Nikdy nebyl problém ve sprše či ve vaně, že by si nenechali nalít vodu na vlasy nebo cokoli dalšího. Velké bazény milují, potápějí se, plavou na zádech, zkoušíme různé techniky, ale vždy je to s pomůckou nebo v mělké vodě. 

Kluci se pomaličku učí v plavání malovat "srdíčka", plavat "žabáka" atd. 

Sofinka taky... Jakmile ale dojde na hloubku, kde si není jistá či tam nedosáhne, začíná ta správná výzva. 

Dělá pokroky, ale bohužel pro mě ne dost rychle. Někdo ji někdy řekl, že se utopí a přes to nejede vlak. Ještě nedávno se mě v hloubce křečovitě držela kolem krku, křičela na všechny strany, že se topí - což jaksi nepůsobí moc příjemně ani pro další návštěvníky městských lázní. Nepomáhalo, že má plavací pás, škrtí matku kolem krku.. pomaličku (cca. tři čtyři lekce plavání) jsme toto odbouraly, kdy došla až tak daleko, že jsme se držely společně jen jednou rukou a plavaly vedle sebe délky tam a zpět velkého bazénu, kde nedosáhnu ani já. 

Z vesela, radostně, Sofi se smála na celé kolo, že je mořská víla Ariel, jak nám to jde... 

V tom se probudila ta moje touha ji posouvat dál a hlavně jsem milovala, jak si tu vodu zase užívá a nabírá jistotu.. 

"Nebylo by super, kdyby tak spokojená plavala SAMA???" říkám si.

Tak co udělá nedočkavá matka? Vymyslí hru... 

"Sofi napočítám do tří a pak se na VTEŘINU pustíme a já tě zase chytnu." 

Sofi spustí šílený protest a já proti její vůli na VTEŘINU pouštím... Má plavací pás, plavací hranol, takže se vlastně ani nepohne o kousíček ke dnu, ale ozve se šílený jekot, řev, hysterie... a mě v tu chvíli dojde, že jsme zase na začátku.

Někdy mám chuť ji dát pořádně na zadek, ať se konečně probere...

Nezasloužila bych ale spíš já?